Tomáš Bandžuch: Slovenské vize

praha – akropolis 2014

slovenskĂŠ vize.indd 1

14/05/14 10:02

slovenskĂŠ vize.indd 2

14/05/14 10:02

Slovenské vize Velká válka, krajané a představy o budoucím státu (1914–1918) Tomáš Bandžuch

slovenské vize.indd 3

14/05/14 10:02

KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Bandžuch, Tomáš Slovenské vize: velká válka, krajané a představy o budoucím státu (1914–1918) / Tomáš Bandžuch. – Vyd. 1. – Praha: Akropolis, 2014. – 157 s. Část. slovenský text, anglické a ruské resumé ISBN 978-80-7470-059-0 (brož.)

323.172 * 316.347 * 32-026.12:314.15-026.49 * (=162.3):(=162.4) * (=162.4):(=161.1) * (=162.4):(=162.1) * (437.6) – 1914-1918 – hnutí za nezávislost – Slovensko – 1914–1918 – národní identita – Slovensko – exilová politická činnost – Slovensko – 1914–1918 – Češi a Slováci – Slováci a Rusové – Slováci a Poláci – monografie 323 – Vnitropolitický vývoj, politický život [15]

Práce byla zpracována v rámci grantu č. P410–12–1136 GAČR. Rukopis byl dokončen za laskavého přispění Nadačního fondu Františka Topiče.

Recenzoval: PhDr. Vojtech Čelko © Tomáš Bandžuch, 2014 © Preface – Vratislav Doubek, 2014 © Graphic & Cover Design Studio Lacerta, 2014 © Filip Tomáš – Akropolis, 2014 ISBN 978–80–7470–059–0

slovenské vize.indd 4

14/05/14 10:02

Obsah

Předmluva / 7 Úvod / O knize a názvech / 9 1. Vztahy Slováků s vybranými národy v předválečné době / 15 1.1 Česko-slovenské vztahy / 15 1.2 Polsko-slovenské vztahy / 24 1.3 Rusko-slovenské vztahy / 27 2. Slovenští emigranti v předvečer války / 31 2.1 Slováci v USA / 31 2.2 Slováci v Rusku / 45 3. Slováci doma a v zahraničí na počátku světové války / 48 3.1 Slováci v USA / 48 3.2 Slováci v Rusku / 60 3.3 Slováci v Uhrách / 65 4. Česko-slovenská koncepce / 69 4.1 Apel a Clevelandská dohoda / 69 4.2 Cesta delegátů Slovenské ligy do Evropy / 77 4.3 Kyjevský zápis / 81 4.4 Pittsburghská dohoda / 92 5. Proruské koncepce / 99 5.1 Rusové v Karpatech / 99 5.2 Slovensko-ruský spolok pamäti Ľudovíta Štúra / 107 5

slovenské vize.indd 5

14/05/14 10:02

6. Propolská koncepce / 124 7. Další koncepce / 128 7.1 Nezávislé Slovensko / 128 7.2 Slovensko jako součást světové federace národů / 129 8. Aktivizace domácí slovenské politiky a její pročeská orientace / 133 Závěr / 139 Poděkování / 143 Seznam pramenů a literatury / 144 Summary / 149 Обобщение / 153 Jmenný rejstřík / 157

slovenské vize.indd 6

14/05/14 10:02

Předmluva

Vydání každé nové knihy je významnou věcí. Přináší s sebou očekávání a předvídání nového vztahu mezi autorem a jeho čtenářem. Onen poměr je z pohledu vnějšího pozorovatele nevyvážený, jedná se o vztah mezi prací a úsilím autora – které lze vyčíst, dokonce do jisté míry i předem odhadnout na základě znalosti jeho starších prací a aktivit –, a tou nepředpokládatelnou, neodhadnutelnou reakcí nesčetné bytosti, o jejíž přízeň více či méně vědomě a snaživě usiluje každý autor, čtenářské obce. Pochopitelně si na tomto místě nedovolím odhadovat ani očekávání, tím méně reakci P. T. čtenářstva, ale jsem nyní rovněž jeden ze čtenářů, mám jako jeden z prvních před sebou text, který budou později číst mnozí další, text mladého, začínajícího autora, kterého však znám již léta jako svého studenta a kolegu. – Vytrvalost, soustředění na téma a schopnost poutavého, přesvědčivého stylu, to jsou vlastnosti, které provázejí práce Tomáše ­Bandžucha od drobných a prvotních, až po tuto komplexní a zatím nejvýraznější na jeho cestě ke čtenářům literatury faktu – a fantasy literatury, doplňuji pro ty, kteří jej znají jako autora tohoto zaměření. Tentokrát je uplatnil ve prospěch odborné práce na historické téma, které od něho nevyžaduje promýšlení dramatických zápletek, které je naopak samo nabízí k rozplétání.

Svůj smysl pro dramatičnost ostatně Bandžuch potvrzuje i v tomto textu.

V neposlední řadě již výběrem tématu. Hledání optimální státoprávní podoby budoucího Slovenska představovalo pro slovenské elity v průběhu první světové války zcela zásadní a nelehký úkol. V bouřlivém heterogenním středoevropském prostoru bylo třeba zvolit a podpořit politicky reálnou alternativu, která se vzpírala staleté vazbě, a nutně tak v sobě nesla riziko budoucího vývoje. Nepochybuji ale o tom, že český čtenář této knihy bude vlastně vnímat příběhy dva, jeden, sdělovaný autorem, slovenský, druhý, ten, který zná z učebnic, česko-slovenský a český.

Napětí této knihy, po mém soudu, nepředstavuje jen samotné téma, ale umocňuje je právě zprostředkovaný útok na zkušenosti a povědomí předpokládaného

slovenské vize.indd 7

7

14/05/14 10:02

čtenáře. Bandžuchova kniha otevírá nikoli v zásadě nové otázky slovensko-českých vztahů ani výrazně neposouvá hloubku jejich poznání, přesto je novátorská a nese s sebou výraznou devizu neotřelosti a původnosti. Je to tím, že toto téma představuje právě českému čtenáři, kterého nutí zamyslet se nad jeho mnohovrstevnatou minulostí. Do dvacátého století vstupovala česká společnost s vnitřním uspořádáním, které se po staletí dotvářelo a ustalovalo. Její vývoj se tak odehrával nejen v rámci komplikovaného a všestranně pestrého soustátí, ale pod tlakem a motivací rovněž pestrého vnitřního ustrojení v potrojném česko-německo-židovském soužití. Vůle českých elit k státní samostatnosti a spojení se se Slováky (a Rusíny) musela být podepřena odvahou k umocnění této různorodosti. Jejich rozhodování v průběhu první války bylo naplněno ambicí, sebevědomím a odvahou, nikoli úzkostí a strachem o přežití. Česká společnost vyrostla na různorodosti, která byla její devizou i výzvou, věřila, že ji zvládne a uzpůsobí k smírnému a tolerantnímu vývoji v novém státě. Na konci stejného století si však musela přiznat, že se jí tento úkol nepodařilo naplnit.

Bandžuch ale českým čtenářům předkládá jiný model, který se nám může zdát blízký, v němž česká historie hraje tak významnou roli, a přesto ji zcela zřetelně nerozpoznáváme. Nenacházíme v něm totiž svůj vlastní zážitek, nepoznáváme český vývoj jako subjekt dění, ale je nám připomínán jen jeho prostředkovaný obraz. Autorův výklad staví naše historické vědomí před optiku vnějšího pohledu. Náhle jsou české zájmy a představy vystaveny pochybnostem a zkoumáním. Česká alternativa primárně slovenského boje nechává nahlédnout obraz Čechů z pohledu vnějších partnerů, kdy se známé vazby proměňují a dostávají do nových souřadnic. Tento dojem je ještě umocněn nesamozřejmostí srovnatelného česko-slovenského zážitku z válečného boje a úsilí o vlastní státnost.

Bandžuch nás provází historií nejistoty a vnitřní dramatičnosti, vycházející z hledání možnosti k rozvoji a přežití. Slovenský model zážitku z války byl jiný nežli český, byl politicky méně zkušený a tím zmatenější, byl více odkázaný na vzdálené krajanské vazby, jejich působnost a rozhodovací autoritu, byl pod silnějším tlakem obav z případného neúspěchu aktivních separatistických koncepcí, který by potenciálně znamenal tím tragičtější důsledky pro další vývoj národního živlu, byl bezbrannější, proto nucený k důvěřivosti, a tím více ostražitý.

Zkrátka autor nám představuje příběh, který zní velmi povědomě, a přesto se nad jeho podáním musí čtenář zastavit a zamyslet, zda právě ona podobnost není matoucí. A pokud to udělá, pokud se takto pozastaví a zamyslí, nezbývá, než autorovi poblahopřát. Jsem velmi rád, že kolega Bandžuch tuto práci dovedl až k jejímu vydání a přeji jeho knize hodně pozorných čtenářů.

V. Doubek 8

slovenské vize.indd 8

Předmluva

14/05/14 10:02

Úvod / O knize a názvech

Postavení Slováků v rámci uherského státu se na přelomu devatenáctého a dvacátého století stalo fakticky neudržitelným. Sílící maďarizační politika budapešťské vlády ohrožovala samotnou další existenci slovenského národa jakožto svébytného tělesa, jež je samo o sobě schopno svého dalšího národnostního rozvoje. Pochopitelná snaha slovenských elit o zmírnění a případné odstranění tohoto tlaku pak, krom stejně tak pochopitelné neochoty oficiální uherské reprezentace, navíc ještě narážela na skutečnost, že Slovensko jako takové nebylo nijak vymezeno, neboť správní hranice uvnitř uherského státu vedly bez jakéhokoliv ohledu na hranice národnostní.1 Tudíž bylo fakticky nemožné odvozovat postavení slovenského národa v Uhrách od jakýchkoliv sebevágněji definovaných státoprávních základů, a dle argumentace uherských vládních kruhů tak Slováci tvořili pouze jednu část státního národa uherského.

Je tedy zřejmé, že pokud představitelé slovenského života nechtěli jen trpně sledovat, jak jejich národ mizí z etnografické mapy střední Evropy, museli začít pomýšlet na rychlou a zásadní změnu postavení Slovenska a Slováků. Tím spíš, že propuknutím první světové války se tato změna nejen stala možnou, ale zároveň se před Slováky rázem otevřela i celá řada kombinací, z nichž každá se mohla stát budoucností slovenského národa. Záleželo jen na snaze Slováků a na výsledku války.

Ačkoliv se nyní s dějinným odstupem může zdát vítězství česko-slovenského projektu v jeho výsledné formě jako jednoznačně dané, je zřejmé, že ti, kteří třímali budoucnost Slovenska ve svých rukou, toto přesvědčení rozhodně nesdíleli. A nejednalo se jen o koncepty, jež měly zemi připoutat k jinému státu, ale do hry často vstupoval faktor míry autonomie Slovenska v budoucím státě.

Tedy faktor, který byl již v letech 1914–1918 hlavním jablkem sváru česko-slovenských vztahů a který si tuto roli podržel ještě dlouho poté.

1 Proto se také na dalších stránkách pod pojmem „Slovensko“ rozumí území na severu Uherského království souvisle obývané slovenským živlem.

slovenské vize.indd 9

9

14/05/14 10:02

Předmětem této knihy tak bude snaha o představení jednotlivých koncepcí slovenské budoucnosti, jak byly plánovány reprezentanty tohoto národa v období první světové války. To, jak spolu soupeřily, jak se vzájemně ovlivňovaly a jak se v průběhu doby měnily. V neposlední řadě by pak tato kniha měla přispět k odpovědi na otázku, zda byl roku 1918 vznik nového státního útvaru jakožto společného státu Čechů a Slováků jediným možným východiskem ze situace, do níž se oba národy v letech 1914–1918 dostaly.

V úvodní kapitole budou proto stručně načrtnuty předválečné vztahy Slováků se třemi národy (Čechy, Rusy a Poláky), jejichž politické reprezentace jim později v průběhu války nabídly spolupráci a případnou poválečnou státní jednotu. Tato část knihy se především bude snažit podchytit intenzitu těchto vztahů, to, zda se omezovaly pouze na kulturní a společenskou úroveň, či zda přerůstaly i do úrovně politické, i to, jaké východisko tyto vztahy vytvořily pro následná rokování o budoucnosti Slovenska.

Následující část bude věnována stručným dějinám a postavení slovenských emigrantů v USA a v carském Rusku na počátku dvacátého století. Neboť to byli právě emigranti, kdo se ze slovenského tábora z hlediska alternativních státoprávních projektů nejvíce angažoval, přičemž ve svých úvahách byli často limitováni právě podmínkami, v jakých se život uvedených krajanských komunit vyvíjel a které se v mnoha ohledech lišily od podmínek ve „staré vlasti“. Právě podmínky, v nichž jednotlivé komunity působily, totiž nejenže formovaly jejich celkové názory a postoje, ale nezřídka vedly i k specifickému štěpení uvnitř krajanských komunit.

Třetí až sedmá kapitola pak tvoří samotné jádro této publikace – tedy vylíčení jednotlivých konceptů, jejich vývoje v průběhu války a toho, jak se k nim stavěli nejen jednotlivci, ale i nejrůznější názorové proudy mezi Slováky.

Zatímco část třetí se bude zaobírat převážně změnou, jíž vyprovokovalo vypuknutí války v politickém myšlení Slováků doma a v zahraničí, a tím, jak se tato změna navenek projevila, kapitoly další budou věnovány samotným státoprávním alternativám k setrvání Slovenska v rámci rakousko-uherského státu.

Budou zde postupně probrány hlavní i ty méně důležité koncepce, přičemž jejich vývin bude jednak zarámován událostmi první světové války a jednak programovými dokumenty, jež byly slovenským odbojem přijaty ve snaze vyjasnit budoucí postavení Slovenska v poválečné Evropě.

Do kapitoly o česko-slovenských koncepcích přitom budou zařazeny výhradně ty projekty, které počítaly se silným a nezávislým česko-slovenským (či československým) státem. O koncepcích, které sice vycházely ze spojení obou národů, ale zároveň nový stát stavěly do podřízeného vztahu k carské říši, pojedná část týkající se proruských řešení slovenské otázky.

Uvedené kapitoly také budou věnovány prakticky výhradně zahraničním Slovákům, neboť nejenže z jejich dílny vzešla drtivá většina zmiňovaných 10

slovenské vize.indd 10

Úvod / O knize a názvech

14/05/14 10:02

dokumentů, ale zároveň mohli, na rozdíl od Slováků v Uhrách, volně a veřejně debatovat, hledat výhody a nevýhody těchto jednotlivých koncepcí.

Poměry mezi Slováky v Uhrách pak popisuje kapitola závěrečná, kde bude stručně přiblížen vývoj na slovenské politické scéně – především ve Slovenské národné straně (SNS) – v letech 1917–1918 s důrazem na prosazování česko-slovenské orientace i v tomto prostředí.

Je bohužel pravdou, že problematika slovenského odboje za první světové války, jejíž pochopení je pro poznání vývoje jednotlivých koncepcí možného poválečného postavení Slovenska zásadní, se během dvacátého století stala předmětem časté ideové manipulace ze strany mnoha politických směrů, které tak hodlaly získat argumenty pro prosazení svých politických názorů na současné i budoucí státoprávní postavení Slovenska v rámci československého státu. Proto v takto zaměřených dílech kupříkladu neúměrně silně rezonuje problematika některých jednání české a slovenské exilové reprezentace, z nichž se autoři snaží dovodit, zda podle dokumentů, jež z těchto jednání vzešly, mělo v meziválečném státě mít Slovensko nárok na autonomii.

Tento zkreslený výklad bývá o to nepřesnější, že autory těchto publikací byli – zvláště ve dvacátých a třicátých letech – přímí účastníci slovenského prvního odboje, kteří často ve svých vzpomínkových dílech realitu upravovali podle toho, jakou názorovou pozici zastávali oni sami nejen ve válečné ale i v poválečné době.

Takto kupříkladu proti ostatním směrům čechoslovakistickou koncepci ve svých publikacích obhajovali Milan Getting2 či Ivan Markovič,3 přičemž však ani slovenský autonomistický směr nezahálel a již v meziválečné době nalezl v osobách Karola Sidora4 či Konštantína Čulena5 své propagátory, kteří pro změnu útočili na čechoslovakisty a v jejichž líčení válečných poměrů se zcela jednoznačně odráží zklamání z nenaplnění příslibů Pittsburghské dohody. Relativně nejobjektivnější z děl týkajících se poměrů mezi Slováky v Americe za první světové války je tak kniha předáka clevelandských Slováků a vydavatele novin Denný hlas Jána Pankucha6 – a to především díky tomu, že se zaobírá dějinami lokální slovenské komunity.

2 GETTING, Milan, Americkí Slováci a vývoj československej myšlienky v letech 1914–1919, Perth Anboy 1933.

3 MARKOVIČ, Ivan, Slováci v zahraničnej revolúcii, Praha 1923.

4 SIDOR, Karol, Slováci v zahraničnom odboji, Bratislava 1928.

5 ČULEN, Konštantín, Slováci v Amerike (Črty z kultúrnych dejín), Turčianský Sv. Martin 1938.

Tentýž, Pittsburghská dohoda, Bratislava 1937.

6 PANKUCH, Ján, Dejiny clevelandských a lakewoodských Slováků, Cleveland 1930, s. 115–116.

slovenské vize.indd 11

11

14/05/14 10:02

Ani v pozdějších letech pak hodnocení jednotlivých frakcí mezi představiteli slovenského odboje nebylo prosto silného nacionálního či třídního zabarvení, přičemž pozoruhodnou kombinací slovenského nacionalismu a dobově marxistického přístupu je práce Miloše Gosiorovského ze šedesátých let.7 Dá se tedy říci, že se až nejnovější doba dokázala přenést přes tento příliš politický a aktualizující výklad dějin, a dala tak vzniknout několika dílům, které si nekladou aspirace, jež by historickým publikacím neměly příslušet.

Jedná se kupříkladu o cennou analýzu vybraného slovenskoamerického tisku na počátku první světové války z pera zámořského badatele Gregoryho Ference Sixteen months of indecision,8 knihu Michala Stehlíka zaobírající se předválečnými vztahy Čechů a Slováků,9 a především díla slovenského historika Mariána Hronského, jenž podal snad nejplastičtější obraz slovenské společnosti v průběhu první světové války doma i v exilu a jehož knize Slovensko pri zrode Česko­ slovenska neubírají na přesvědčivosti ani dobou podmíněné marxisticko-leninské podtóny.10 Připomenout si zaslouží i několik neobyčejně zdařilých studií (především stať Miroslava Pekníka,11 nebo důkladným výzkumem v archivech podepřený článek Milana Krajčoviče12) a zásadních sborníků.13 V současné slovenské historiografii se pak tématem vztahů amerických Slováků ke koncepci československého státu ve své monografii zaobírá Štefan Kucík, jehož práce se však koncentruje převážně na období dvacátých a třicátých let.14 Co se edic dokumentů týče, stal se nedocenitelnou pomůckou při psaní této knihy druhý díl reprezentativního přehledu slovenských státoprávních 7 GOSIOROVSKÝ, Miloš, K predstavám zahraničných (amerických a ruských) Slovákov a Čechov o štátoprávnom postavení Slovenska po vojne, in: Zborník Filozofickej fakulty Univerzity Komenského. Historica, Bratislava, 29/1968, s. 3–27.

8 FERENCE, Gregory Curtis, Sixteen months of indecision. Slovak American viewpoints toward compatriots and the homeland from 1914 to 1915 as wiewed by Slovak language press in Pennsylvania, Selinsgrovec – London 1995.

9 STEHLÍK, Michal, Češi a Slováci 1882–1914. Nezřetelnost společné cesty, Praha 1999.

10 HRONSKÝ, Marián, Slovensko pri zrode Československa, Bratislava 1987.

11 PEKNÍK, Miroslav, Názory na riešenie slovenskej otázky za prvej svetovej vojny a počiatky smerovania slovenskej politiky k vzniku Česko-Slovenska, in: Česko-slovenské vztahy, slovensko-české vztahy, ed. Miloslava Melanová, Liberec 1998, s. 65–71.

12 KRAJČOVIČ, Milan, Medzinárodnopolitické koncepcie riešenia slovenskej otázky 1914–1922, in:, edd. Milan Podrimavský, Dušan Kováč, Slovensko na začiatku 20. storočia, Bratislava, 1999, s. 291–315.

13 Kupříkladu PODRIMAVSKÝ, Milan, KOVÁČ, Dušan (edd.), Slovensko na začiatku 20. storočia, Bratislava, 1999.

14 KUCÍK, Štefan, Podiel amerických Slovákov na autonomistickom hnutí na Slovensku (1918–1938), Martin 2011.

12

slovenské vize.indd 12

Úvod / O knize a názvech

14/05/14 10:02

dokumentů Dokumenty slovenskej národnej identity a štátnosti15 a výbor z korespondence T. G. Masaryka s předními slovenskými činiteli v době světové války a předcházejících letech.16 Z dobových pramenů byl při tvorbě této práce využíván především český a slovenský krajanský tisk. Jedná se především o čtrnáctideník Slovenský so­ kol, který díky svému redaktoru Milanu Gettingovi šířil mezi desetitisícovým slovenským sokolstvem v USA už od počátku války myšlenku československé jednoty, a o jeho ideového protihráče, slovenskoamerický národovecký týdeník Národné noviny, jehož hlavním představitelem byl jeden z nejvýraznějších činovníků Slovenské ligy Ivan Daxner. Ten jim vtiskl nejen akcent národní, ale rovněž i umírněně třídní – a to především proto, že uvedené periodikum bylo určeno hlavně pro dělnické vrstvy. Proto také z jeho stránek často zaznívají socialistické (nikoliv však marxistické) tóny. Tuto základní dvojici pak doplňuje největší slovenskoamerický deník Slovák v Amerike, který nezastával ani ostře pročeská, ani vyhroceně protičeská stanoviska, ale akcentoval spíše patriotismus a propagaci amerických liberálních hodnot.

Z periodik vycházejících v Evropě pak byly pro tuto knihu využity především oficiální noviny Masarykovy zahraniční akce Československá samostat­ nost, jejichž stránky tlumočily názory vedoucích představitelů odboje, dále petrohradský týdeník Čechoslovák, píšící v duchu česko-slovenské vzájemnosti, na jehož stránkách se vedle článků českých objevovaly v nižším počtu i články slovenské, a posledním z listů užitých při sepisování této práce je pak první časopis slovenských krajanů v Rusku Slovenské hlasy, vycházející od jara roku 1917.

Jsem si plně vědom toho, že se s touto knihou pouštím na tenký led emocí, které ani uplynulých takřka sto let nedokázalo zcela obrousit. Cesta „od Clevelandu k Pittsburghu“, jakkoliv byla sama o sobě pro Čechy a Slováky namáhavá, nebyla ani zdaleka tím nejhorším, čím si oba národy musely v průběhu dvacátého století projít. Během této doby, kdy bylo řečeno a vykonáno mnohé, co by si obě strany mohly a měly vyčítat, bylo zbraní v boji za posílení národní jednoty každé gesto, každý symbol a každý název, a jen nepatrná odchylka v nich nezřídka stačila k tomu, aby změnila celý smysl zásadních politických sdělení i státoprávního postavení celých národních skupin.

Je tak zcela zřejmé, že na knihu, již držíte v ruce, budou kladena z tohoto hlediska přísná kritéria, a jako autor jen mohu doufat, že jim dostojím.

15 BEŇKO, Ján (ed.), Dokumenty slovenskej národnej identity a štátnosti, Bratislava 1998.

16 Korespondence TGM-MRŠ: T. G. Masaryk – slovenští veřejní činitelé (do r. 1918), ed. RYCHLÍK, Jan, Praha 2008.

slovenské vize.indd 13

13

14/05/14 10:02

Nicméně, abych předešel případným nedorozuměním, rád bych hned zpočátku osvětlil, několik skutečností, nad nimiž se může čtenář této publikace po právu pozastavit.

Vzhledem k tomu, že uvedená kniha je určena především českému čtenáři, uchýlil jsem se k překladu slovenských citací do češtiny. Po více než dvaceti letech od rozpadu společného státu, kdy se v českém mediálním prostoru slovenština objevovala jen symbolicky, si nejsem zcela jist, jak by případní čtenáři přijali úseky psané jazykem, jemuž jsme již poněkud odvykli. Slovenské jsem tak ponechal pouze názvy a některé termíny, které nemají odpovídající český ekvivalent.

Co se názvů „Československo“ a „Česko-Slovensko“ týče, snažil jsem se v textu reflektovat kontext, v němž se uvedený termín vyskytuje. Vzhledem k tomu, že se většinou nejedná o jméno reálně existujícího státu, ale jednotlivých projektů, na jejichž základě měl teprve tento stát vzniknout, uchýlil jsem se vždy k tomu názvu, který by nejlépe vypovídal o plánovaném státoprávním postavení Slovenska v připravovaném státě.

Obdobným způsobem rovněž přistupuji i k adjektivům „československý“ a „česko-slovenský“. Tedy dle toho, zda ta která koncepce předpokládala existenci jednotného národa sestávajícího se ze dvou větví či vycházela z existence dvou samostatných národů a jejich spolupráce.

T. Bandžuch

14

slovenské vize.indd 14

Úvod / O knize a názvech

14/05/14 10:02

1.

Vztahy Slováků s vybranými národy v předválečné době

1.1 Česko-slovenské vztahy Vztahy mezi Slováky a Čechy před první světovou válkou rozhodně nedosahovaly takové intenzity, aby mohla být československá koncepce automaticky chápána jakožto hlavní politická alternativa k setrvání Slovenska v uherském státě. A to i přes nesporný fakt, že z kulturního hlediska měla slovenská inteligence k českým zemím tradičně blízko. Stačí si jen připomenout literáty Pavla Jozefa Šafárika a Jána Kollára, kteří se s českým prostředím sžili natolik, že jsou běžně považováni za představitele českého písemnictví.1 Tuto kulturní blízkost nedokázala trvale oslabit ani jazyková odluka, k níž došlo v polovině devatenáctého století a která jakožto slovenský spisovný jazyk kodifikovala slovenštinu, postavenou na základě středoslovenských nářečí, oproti dříve často užívané češtině.

Koneckonců vždyť i nadále mezi hlavními univerzitami, na něž mířili slovenští studenti za vzděláním, figurovalo vedle Budapešti a Vídně právě pražské vysoké učení.

A byli to právě pražští studenti slovenského původu, kteří dne 15. března 1882 založili v kavárně Stará Slavia svůj spolek Detvan. Ten měl sice podle stanov sloužit především k dalšímu vzdělávání svých členů, ovšem skutečnosti, že ve stanovách uvedené „zábavně-poučné přednášky“2 a „pořádání zábav“,3 by mohly výrazně přispět k dalšímu upevnění česko-slovenských kulturních vztahů, si byla vědoma nejen uherská vláda, která k takovýmto spolkům 1 RYCHLÍK, Jan, Češi a Slováci ve 20. století (Česko-slovenské vztahy 1914–1945), Bratislava 1997, s. 26.

2 Cit. dle: STEHLÍK, s. 25.

3 Cit. dle: tamtéž.

slovenské vize.indd 15

15

14/05/14 10:02

­ ravidelně zaujímala postoje hraničící s ryzí paranoiou,4 ale i česká veřejnost, p jež působení Detvanu přijala vcelku pozitivně. Členy pražského studentského spolku se následně staly mnohé osobnosti, které měly později při určování slovenské budoucnosti sehrát zásadní roli. Ať již to byl mladý medik Vavro Šrobár, nebo pozdější osobní lékař spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého Dušan Makovický.

V devadesátých letech navíc došlo k tomu, že se Detvan začal zvolna vymaňovat z počáteční ideové závislosti na starší generaci slovenských politiků, do níž patřili kupříkladu Svetozár Hurban Vajanský či Jozef Škultéty a která viděla hlavní záštitu Slováků a Slovanstva vůbec v carském Rusku. Slovenští studenti naopak stále více přijímali názory pražského profesora Tomáše Garrigue Masaryka, který na rozdíl od Vajanského a dalších představitelů tzv. Martinského centra ostře odmítal slovenské rusofilství a poukazoval na to, že carské Rusko se chová k malým národům podobně necitlivě jako uherský stát. Masarykova koncepce naproti tomu stála na základě politického sblížení Slováků s Čechy a morálního povznesení slovenského národa pomocí každodenní drobné práce.5 Pochopitelně, že Vajanský, ještě před pár lety Masarykův přítel, s těmito tezemi nesouhlasil a pospíšil si s ostrou kritikou Masarykovy koncepce ve slovenských Národných novinách, kde na jaře 1891 prohlásil, že pražský profesor o Rusku píše stylem „židovsko-feuilletonistickým“.6 Na tento útok Masaryk odpověděl na stránkách svého časopisu Čas s tím, že v žádném případě nekritizuje ruský národ, ale pouze carský režim, přičemž označil Vajanského za neslovanského byzantistu.

Přestože Vajanského útoky pokračovaly i nadále, prosadil se v průběhu devadesátých let mezi slovenskými studenty nakonec vliv Masarykův.

Byla to totiž právě tato generace odchovaná pražskou univerzitou, která začala roku 1898 s vydáváním časopisu Hlas, jenž se velice ostře stavěl proti dosavadní politice martinského centra. Hurban a jeho spolupracovníci si však i přesto dokázali zachovat na slovenském politickém nebi dominanci, a to takřka až do samotného počátku první světové války – tedy ještě v době, kdy sám Hlas, zaniknuvší mimo jiné kvůli sporům mezi svými přispěvateli v roce 1904, byl už dávnou minulostí.7 4 Ukazuje to mimo jiné reakce uherského ministerstva školství na vznik Detvanu. Tento spolek jím byl označen za protiuherský a panslavistický a uherským studentům bylo přísně zakázáno navazovat a udržovat jakékoliv styky nejen se spolkem jako takovým, ale i s jeho jednotlivými členy. Viz STEHLÍK, s. 25–26.

5 Tamtéž, s. 26–27.

6 Cit. dle: OPAT, Jaroslav, Filozof a politik T. G. Masaryk (1882–1893), Praha 1990, s. 215.

7 PEKNÍK, Miroslav, K profilu slovensko-českých vzťahov před prvou svetovou vojnou, in: edd. Milan Podrimavský, Dušan Kováč: Slovensko na začátku 20. storočia, Bratislava 1999, s. 89.

16

slovenské vize.indd 16

1. Vztahy Slováků s vybranými národy v předválečné době

14/05/14 10:02

Obdobným ideovým směrem jako Detvan se časem vydal i vídeňský spolek slovenských studentů Tatran, který nasměroval kolem poloviny devadesátých let jeho předseda Pavol Blaho k úzké spolupráci s Detvanem a českým prostředím vůbec, přičemž Blaho sám se později dokonce stal kmenovým autorem Hlasu.8 Masarykova koncepce však na druhou stranu nenašla dostatečnou odezvu u budapešťských akademiků slovenského původu, jejichž zaměření do značné míry určoval Milan Hodža – pozdější přední zastánce federalizace habsburské monarchie.

Bylo by však chybou omezovat česko-slovenské vztahy výhradně na univerzitní prostředí. Snahy o jejich navázání přicházely rovněž z okruhu mimouniverzitních intelektuálů, mezi nimiž na přelomu století zastával pozici hlavního propagátora Slovenska pedagog Karel Kálal, jenž během svých četných cest na Slovensko navázal čilé kontakty s představiteli tamějšího kulturního a politického života. Kálal stál za celou řadou akcí podporujících česko-slovenskou vzájemnost – počínaje vydáním Slovníku česko-slovenského, přes organizaci finančních i knižních sbírek a konče podporou vzdělávání Slováků v Čechách.9 Na etnografickém základě pak k utužení česko-slovenské vzájemnosti přispěla především Národopisná společnost českoslovanská, která v roce 1895 uspořádala v Praze velkou výstavu lidové kultury z českých zemí a ze Slovenska, jíž údajně shlédlo na dva miliony návštěvníků, mezi nimiž nechyběli ani budoucí vrcholoví představitelé slovenského života jako kupříkladu Andrej Hlinka.10 Tyto snahy byly záhy obohaceny o další rozměr vznikem organizace, která si přímo vytkla za cíl pracovat pro česko-slovenskou kulturní vzájemnost a podporovat přitom slovenský národ v jeho zápase s uherskou vládní politikou. Českoslovanská jednota založená 7. května 1896 sice ve svých počátcích pracovala především pro posílení českého živlu v pohraničních národnostně smíšených oblastech, ale vzhledem k tomu, že zde často narážela na aktivity různých regionálních spolků, přeorientovala se záhy téměř výhradně na Slovensko, kam hodlala mimo jiné dodávat české knihy a časopisy, zatímco sama měla odebírat periodika slovenská.11 Celá organizace však nakonec přímo na Slovensku našla jen poměrně málo stoupenců – a to přestože její vznik zpočátku vítal i sám Hurban Vajanský, který se dokonce zúčastnil jejího zakládajícího valného shromáždění.12 Jednota totiž velice rychle přijala za svou starou 8 9 10 11

STEHLÍK, s. 30–31.

Tamtéž, s. 40.

RYCHLÍK, Češi a Slováci…, s. 36–37, BARTLOVÁ, Alena, Andrej Hlinka, Bratislava 1991, s. 15.

O Českoslovanské jednotě blíže viz JURČIŠINOVÁ, Naděžda, Českoslovanská jednota a Slováci, Prešov 2010.

12 PEKNÍK, Cesty čechoslovakismu…, s. 522.

slovenské vize.indd 17

17

14/05/14 10:02

„havlíčkovskou“ ideu jednotného československého národa, což způsobilo takřka okamžité zřetelné ochladnutí zájmu Slováků.13 Ovšem i přes tuto nepříliš silnou odezvu14 a fakt, že Jednota dost dlouho balancovala nad propastí finančního úpadku, neušla její existence bedlivým zrakům uherských vládních míst, které její existenci přijaly jako další argument pro omezení slovenského školství. Oběžník ministerstva vnitra z roku 1900 tak kupříkladu hlásal: „Zestátnit slovenské školy je potřebné především proto, že Česko-Slovanská jednota […] poskytuje slovenským školám české mládežnické časopisy a knihy, díky kterým se slovenský lid už ve škole musí odcizit od uherské státní idey.“15 Další posílení českého zájmu o Slovensko pak přinesl rok 1907 a přednáškové turné slovenského duchovního Andreje Hlinky, který byl poté, co se během předvolební kampaně roku 1906 otevřeně postavil za kandidáta Slovenské národní strany (SNS) Vavro Šrobára, nejprve spišským biskupem Alexandrem Párvym zbaven své fary v Ružomberku, následně mu bylo zakázáno vykonávat kněžské povolání a nakonec byl světskou mocí odsouzen k pokutě 1 500 korun a dvěma letům žaláře – přičemž výkon trestu měl po zamítnutém odvolání nastoupit koncem listopadu 1907.16 Toto frapantní zneužití církevní moci uherským státem vyvolalo velký odpor u českého a moravského kléru, který pod vedením neúnavného organizátora, hodonínského kněze Aloise Kolíska, důrazně vystoupil na Hlinkovu obranu.17 Kolísek dokonce následně smluvil s Hlinkou na počátek podzimu 1907 přednáškové turné po Moravě. To nakonec mělo takový úspěch, že Kolísek sám navrhl Českoslovanské jednotě, aby pomohla se zajišťováním Hlinkova turné i v českých městech. Přestože se původně počítalo jen s Prahou a Plzní, daly Hlinkovým vystoupením v Čechách zcela nový impulz události, jež se mezitím 27. října 1907 odehrály v Černové na Slovensku.18 13 Tamtéž.

14 Podle vlastní statistiky bylo z celkového počtu 2361 členů Jednoty pouze 140 Slováků. Viz STEHLÍK, s. 66.

15 Cit. dle: tamtéž, s. 50–51.

16 Tamtéž, s. 75–76. Nutno dodat, že Párvy se stavěl již proti tomu, aby byl Hlinka do této funkce ružomberského faráře vůbec jmenován. Viz BARTLOVÁ, s. 19.

17 Kolískovy snahy byly nakonec úspěšné, neboť Svatá stolice v únoru 1909 rozhodnutí biskupa Párvyho zrušila. Na druhou stranu ovšem Kolískovi jeho aktivity vynesly jednak nelibost jeho přímých nadřízených a jednak zatykač od uherské vlády.

18 O událostech v Černové, Hlinkově roli v nich a kulturním i společenském klimatu v Uherském království té doby blíže viz HOLEC, Roman, Tragédia v Černovej a slovenská spoločnosť, Martin 1997.

18

slovenské vize.indd 18

1. Vztahy Slováků s vybranými národy v předválečné době

14/05/14 10:02

Závěr

Jak je zřejmé, opustili slovenští političtí představitelé doma i v zahraničí uherský stát až na nepatrné výjimky již v průběhu první světové války. K tomuto jejich obratu od Budapešti směrem k jiným středo- a východoevropským centrům došlo nejprve u slovenských emigrantů v zahraničí, kde se za zachování celistvosti Koruny svatého Štěpána stavěla jen jejich výrazná menšina, a v průběhu první poloviny roku 1918 se za státoprávní spojení Slovenska s českými zeměmi začali zasazovat rovněž slovenští politici z Uher.

Zásadní roli tu pak sehrála sama první světová válka. Vyplývá to nejen z toho, že (jak bylo ukázáno v první kapitole) vztahy Slováků s okolními národy až do jejího vypuknutí jen zřídkakdy přesáhly rámec kulturních styků a prakticky nikdy nepřerostly do sféry politické, ale také z toho, jak se Slováci postavili k válečné realitě.

Zatímco v Martině zvolili prostou vyčkávací taktiku, přičemž se ponejvíce spoléhali na osvoboditelskou misi carského Ruska, v níž doufali rovněž i Slováci ruští, a odmítali jakoukoliv angažovanost SNS ve směru k uherskému státu, rozhodnutí amerických krajanů determinovala jejich diametrálně odlišná situace. Vypuknutí války je totiž překvapilo právě v okamžiku, kdy měli sestylizovaný jeden z nejvýznačnějších dokumentů svých dějin – Memorandum o krivdách a požiadavkách slovenských. A právě debaty, které se v souvislosti s vypuknutím války začaly vést ohledně jeho případného doplnění a formy jeho zveřejnění nejenže samy o sobě vedly ke značnému vytříbení jejich postojů, ale také jasně ukázaly, jak počátek bojových akcí rozšířil americkým Slovákům obzory ohledně sebeurčení Slovenska.

Tato značně sebevědomá pozice amerických Slováků pochopitelně vycházela z jejich předcházejícího úspěšného boje s uherskou vládou, potažmo jejími propagandistickými pokusy prezentovat v USA Uhry jakožto liberálně demokratický stát anglosaského střihu, stejně tak jako z jejich početnosti, která jim umožňovala vést nezávislý kulturní a spolkový život bez ohledu na jakoukoliv jinou krajanskou komunitu včetně komunity české.

slovenské vize.indd 139

139

14/05/14 10:03

Obecně se dá rovněž říci, že koncepce budoucnosti Slovenska, jež mezi zahraničními Slováky vykrystalizovaly, byly do značné míry determinovány jednak početností jejich kolonií a jednak prostředím, v němž se tyto kolonie nacházely. Vždyť během celého trvání válečného konfliktu sice patřila česko-slovenská koncepce dalšího vývoje slovenské otázky k těm, které k sobě přitahovaly nejvíce pozornosti a které byly také mezi Slováky nejvíce rozvíjeny, nicméně je třeba si říci, že obě dvě hlavní krajanské komunity (USA, Rusko) se k jejímu přijetí dopracovávaly odlišným způsobem.

Již z reakcí slovenských krajanů na vyhlášení války je totiž zcela zřejmé, že sebevědomí slovenské komunity a míra jejího odporu vůči případným snahám Čechů budovat příští stát jakožto unitární, byla do značné míry odvislá od velikosti statisícové krajanské obce a od faktické absence její předcházející provázanosti s komunitou českou. V důsledku toho, že síly obou národů byly na území USA do značné míry vyrovnané, museli zástupci Čechů a Slováků nakonec přijmout kompromisní řešení. Naopak v carském Rusku, kde tvořili Slováci výraznou menšinu, se právě díky tomuto faktu vůle české reprezentace prosazovala mnohem snáz.

Uvnitř obou dvou rozhodujících slovenských krajanských komunit se pak také v průběhu války objevila zřejmá štěpení na ose československá vs. slovenská koncepce. Ovšem toto štěpení, ač formálně stejné, dělilo krajanské komunity v USA a v Rusku podle zcela jiných proporcí.

Již naznačená početní slabost krajanských kolonií v Rusku a její silná provázanost s českými krajanskými obcemi vedla k tomu, že se většina Slováků přimkla co nejúžeji k česko-slovenskému programu, zatímco (rusko-)slovenské koncepce byly hájeny malou, ale vlivnou menšinou, která již zcela srostla s carským Ruskem a viděla v tomto státě jedinou záštitu zdárného vývoje Slováků. Česko-slovenský koncept byl přitom zastáván liberálnějšími kruhy, zatímco k rusko-slovenské vazbě se hlásili především Slováci konzervativnější, kteří byli buď odkojeni procarskými sentimenty, popřípadě převzali za své životní postoje vyšších vrstev carského Ruska.

Uvedené koncepce na sebe působily po celou první polovinu války, a ačkoliv ruské revoluce roku 1917 znamenaly definitivní vítězství česko-slovenské myšlenky, nezůstala ani poražená koncepce především pro vývoj v Rusku zcela bez významu. Projevila se už i tím, že díky jejímu působení byli Češi v Rusku nuceni v průběhu války akceptovat programy počítající se stále rostoucí mírou autonomie Slovenska. Od původní české představy velice okleštěné samosprávy Slovenska, přes vágní přísliby Koníčka-Horského, až po vyhlášení „úplné autonomie“ v dokumentu „Náš cíl“. Na tomto pohybu, jak bylo na předchozích stránkách ukázáno, hrála nemalou roli právě snaha Čechů a slovenských čechoslovakistů sebrat vítr z plachet slovensko-ruskému Spolku pamäti 140

slovenské vize.indd 140

Závěr

14/05/14 10:03

Ľudovíta Štúra, který se pokoušel pod svá křídla přivinout všechny ty, kteří chápali Slováky jako samostatný národ.

V Americe oproti tomu zastávala většina krajanů reprezentovaných Slovenskou ligou silně sebevědomé národovecké postoje a chápala česko-slovenskou koncepci budoucího vývoje pouze jako jednu z několika možných – roli menšiny zde pak hrálo hlasité čechoslovakistické křídlo shromážděné kolem Milana Gettinga. Tomu odpovídal i zdejší ideový vývoj česko-slovenské koncepce, která se neubírala cestou kontinuálního posilování slovenské autonomie, ale spíše opsala jakousi křivku. Nejprve byla v Memorandu akcentována nutnost autonomie Slovenska – ať již bude přináležet do jakéhokoliv útvaru, roku 1915 se pak v Clevelandské dohodě objevila radikální dualistická koncepce budoucího státu (již však Čeští zástupci chápali odlišně od slovenských představitelů, neboť samotný pojem federace zřejmě vztahovali na lokální jazykovou, kulturní a školskou samosprávu, která v žádném případě nemohla nijak oslabovat jednotu plánovaného státu), aby se nakonec v Pittsburghské dohodě Slováci vrátili zpět na začátek a potvrdili, že nyní jim opět záleží především na autonomii – nyní však již jednoznačně v rámci česko-slovenského státu. Dá se tedy říci, že Pittsburghská dohoda zcela vycházela z ducha Memoranda a byla jeho konkrétní aplikací schválenou v okamžiku, kdy si američtí Slováci byli jistí, že česko-slovenská kombinace je pro budoucnost jejich národa optimální.

Z výše uvedeného vyplývá, že pomineme-li některé slovenské katolíky a jejich propolské resentimenty, které stejně jako touha slovenskoamerických socialistů po federaci národů nejenže nenalezly dostatečnou odezvu, zbývaly pouze dvě základní koncepce, které měly šanci mezi slovenskými emigranty zvítězit a po válce tak alternovat slovensko-uherskou vazbu, slovensko-česká a slovensko-ruská. Ta druhá nejenže se opírala o tradiční martinské rusofilství, ale zároveň měla výraznou podporu důležitých míst správního aparátu carské říše. K tomu, že se nakonec nerealizovala, přispěl jednak zamítavý postoj Gustáva Košíka (zástupce amerických Slováků) a Milana Rastislava Štefánika (čelný představitel česko-slovenského odboje) ke Spolku pamäti Štúra, nicméně rozhodující roli sehrál pád reakčního carského režimu, po němž proruská linie slovenského odboje ztratila hlavní zdroj svého vlivu a velice rychle upadla do bezvýznamnosti.

Porážka Ruska v první světové válce rovněž do značné míry ovlivnila i slovenskou politiku v Uhrách. Ta právě v době, kdy se Rusko propadalo do zmatků bolševické revoluce a občanské války, začínala opouštět svou tradiční romantizující carofilskou orientaci a přiklánět se k česko-slovenské koncepci, která se i mezi zástupci martinského centra plně prosadila v průběhu první poloviny roku 1918.

Je poměrně pozoruhodným faktem, že ač katolíci v USA patřili k těm, kteří se případného českého hegemonismu báli nejvíce, byl na Slovensku

slovenské vize.indd 141

141

14/05/14 10:03

mezi největšími zastánci česko-slovenského směru právě předák slovenských katolíků – kněz Andrej Hlinka. Tento zdánlivý rozpor se však dá vysvětlit tím, že zatímco američtí katolíci nebyli zpočátku války zcela přesvědčeni o tom, zda se Slovákům ve společném státě s Čechy nedostane takového postavení, jakému se mohli „těšit“ v Uhrách, převládla v Hlinkově myšlení, zcela jistě silně ovlivněném událostmi z Černové, snaha vyvázat Slovensko co nejdříve z uherského státu a až později se starat o to, jaké mu Češi v novém státě poskytnou záruky.

Proto se také později, když se ukázalo, že litera Pittsburghské dohody nebude naplněna, mezi slovenskými katolíky objevilo silné autonomistické křídlo, které se v mnohém začalo orientovat na Polsko a vracelo se tak svým způsobem k jedné z těch méně úspěšných koncepcí, o nichž slovenští krajané rokovali již v průběhu velké války.

142

slovenské vize.indd 142

Závěr

14/05/14 10:03

Poděkování

Tímto bych rád poděkoval všem těm, kteří mi při tvorbě textu této práce podali pomocnou ruku. Především tedy doc. Vratislavu Doubkovi, Ph.D., za ochotu, s níž mi vždy poskytoval potřebné informace. PhDr. Vojtechu Čelkovi a prof. PhDr. Janu Rychlíkovi, DrSc., za cenné kritické připomínky. Mgr. Denisi Žernovovi za pomoc se sháněním některých důležitých údajů. Tereze za hledání zapomenutých chyb. A konečně všem svým blízkým za trpělivost, s jakou snášeli, že jsem je na dlouhou dobu opustil kvůli „pár rozhádaným Slovákům“.

Za poskytnutí mapového podkladu děkuje nakladatelství Karlu Müllerovi – Zemskému archivu v Opavě (Sbírka map a plánů, inv. č. 710).

slovenské vize.indd 143

143

14/05/14 10:03

Seznam pramenů a literatury

1. Dobový tisk Čechoslovák. Československá samostatnost.

Kalendár Národného slovenského denníka na rok 1915.

Národné noviny – úradný orgán Národného slovenského spolku.

Rovnosť ľudu.

Slovák v Amerike.

Slovenské hlasy.

Slovenský evanjelický kalendár 1916.

Slovenský sokol.

2. Vydané prameny BEŇKO, Ján (ed.), Dokumenty slovenskej národnej identity a štátnosti, Bratislava 1998.

RYCHLÍK, Jan (ed.), Korespondence TGM-MRŠ: T. G. Masaryk – slovenští veřejní činitelé (do r. 1918), Praha 2008.

GUELTON, Fréderic, BRAUD, Emmanuelle, KŠIŇAN, Michal (edd.), Milan Rastislav Štefánik v archivných dokumentoch Historickej služby francúzského ministerstva obrany, Bratislava, 2009.

3. Literatura memoárového typu BIELIK, František, ALNER, Juraj (edd.), Príspevok Ignáca Gessaya k dejinám amerických Slovákov, in: Slováci v zahraničí 4–5, edd. František Bileik, Claude Baláž, Martin 1979, s. 252–273.

DÉRER, Ivan, Slovensko v prevrate a po ňom, Bratislava 1924.

GETTING, Milan, Americkí Slováci a vývoj československej myšlienky v letech 1914–1919, Perth Anboy 1933.

MARKOVIČ, Ivan, Slováci v zahraničnej revolúcii, Praha 1923.

PANKUCH, Ján, Dejiny clevelandských a lakewoodských slováků, Cleveland 1930.

ROVNIANEK, Peter, Zápisky za živa pochovaného, Martin 2004. ŠROBÁR, Vavro, Pamäti z vojny a väzenia (1914–1918), Praha 1922.

144

slovenské vize.indd 144

Seznam pramenů a literatury

14/05/14 10:03

4. Odborné studie: AGSTNER, Rudolf, Austria (-Hungary) and its consulates in the United States of America since 1820, Berlin – Münster – Wien – Zürich – London 2012.

BAJANÍK, Stanislav, Štefan Furdek – Otec amerických Slovákov, Martin 2007.

BANDŽUCH, Tomáš, Boj o Slovensko-separatistické státní útvary na Slovensku 1918–1919, obhájeno na Ústavu politologie Filosofické fakultě Univerzity Karlovy 2008.

BARTALSKÁ, Ľubica, Dokumenty k životu a dejinám Slovákov v Amerike, in: Kultúrne dedičstvo Slovákov žijúcích v zahraničí a databáza informácií o tejto problematike, ed. Ľubica Bartalská, Bratislava 2008, s. 101–113.

BARTALSKÁ, Ľubica, K problematike vydávania americko-slovenskej mládežnickej tlače, in: Slováci v zahraničí 15, edd. František Bielik, Claude Baláž, Martin 1989, s. 69–75.

BARTALSKÁ, Ľubica, K začiatkom organizovania sa slovenských žien v Spojených štátoch amerických, in: Slováci v zahraničí 11, edd. František Bielik, Claude Baláž, Martin 1989, s. 135–147.

BARTLOVÁ, Alena, Andrej Hlinka, Bratislava, 1991.

BIELIK, František, Janko Slovenský, in: Slováci v zahraničí 7, edd. František Bielik, Claude Baláž, Martin 1981, s. 205–206.

BIELIK, František, Milan Getting, in: Slováci v zahraničí 7, edd. František Bielik, Claude Baláž, Martin 1981, s. 203–204.

BIELIK, František, Peter Víťazoslav Rovnianek (1867–1935), in: Slováci v zahraničí 4–5, edd. František Bielik, Claude Baláž, Martin 1979, s. 286–288.

BIELIK, František, Príspevok k dejinám slovenských regionálných spolkov do roku 1918, in: Slováci v zahraničí 4–5, edd. František Bielik, Claude Baláž, Martin 1979, s. 58–91.

BIELIK, František, Slovenské vysťahovalectvo v rokoch 1880–1939 a problematika jeho výzkumu, in: Slováci v zahraničí 12, edd. František Bielik, Claude Baláž, Martin 1987, s. 86–109.

BIELIK, František, Vzťahy a kontakty národných a kultúrných pracovníkov amerických Slovákov so Slovenskom v rokoch 1880–1918, in: Slováci v zahraničí 13, edd. František Bielik, Claude Baláž, Martin 1988, s. 120–130.

BIELIK, František, VESELÝ, Štefan, Korešpondencia vysťahovalcov ako významný prameň poznania života a dejín krajanov, in: Slováci v zahraničí 4–5, edd. František Bielik, Claude Baláž, Martin 1979, s. 227–250. ČAPLOVIČ, Dušan a kol., Dejiny Slovenska, Bratislava, 2000. ČULEN, Konštantín, Pittsburghská dohoda, Bratislava, 1937. ČULEN, Konštantín, Slováci v Amerike (Črty z kultúrnych dejín), Turčianský Sv. Martin 1938. ČULEN, Konštantín, Slováci v Amerike sv. 2, Bratislava 1942.

DOBROTKOVÁ, Marta, Americkí Slováci a ich boj za samostatnosť Slovenska, in: Na ceste k štátnej samostatnosti, ed. Ján Bokák, Martin 2002, s. 101–111.

Dušan Makovický – lékař a přítel L. N. Tolstého, Slovanský přehled 8/1956, s. 268. ĎURICA, Milan S., Americkí Slováci a snahy o samobytnosť slovenského národa, in: Kalendár Jednota 1979, Middletown 1979, s. 97–110

slovenské vize.indd 145

145

14/05/14 10:03

FABIAN, Juraj, Od Klebelsberghovho memoranda k „Americkej akcii“, in: Slováci v zahraničí 14, edd. František Bielik, Claude Baláž, Martin 1988, s. 135–143.

FERENCE, Gregory Curtis, Sixteen months of indecision. Slovak American viewpoints toward compatriots and the homeland from 1914 to 1915 as wiewed by Slovak language press in Pennsylvania, Selinsgrove – London 1995.

FIC, Victor Miroslav, Československé legie v Rusku a boj za vznik Československa 1914–1918, I. díl, Praha 2006.

FORDINÁLOVÁ, Eva, Karol Korenič a americkoslovenské robotnícké hnutie, Bratislava 1987.

GALANDAUER, Jan, Přeměna českého „čechoslovakismu“ v období Velké války, in: Pohľady na slovenskú politiku. Geopolitiky-Slovenské národné rady – čechoslovakizmus, ed. Miroslav Pekník, Bratislava 2000, s. 538–551.

GIZA, Antoni, Obraz Slovenska v poľskej tlači na prelome 19. a 20. storočia, in: Na ceste k štátnej samostanosti, ed. Ján Bobák, Martin 2002, s. 94–100.

GOSIOROVSKÝ, Miloš, K predstavám zahraničných (amerických a ruských) Slovákov a Čechov o štátoprávnom postavení Slovenska po vojne, in: Zborník Filozofickej fakulty Univerzity Komenského. Historica, Bratislava 1968, s. 3–27.

HADLER, Frank, Utváření česko-slovenské spolupráce v exilu během první světové války, in: První světová válka a vztahy mezi Čechy, Slováky a Němci, edd. Hans Mommsen, Dušan Kováč, Jiří Malíř, Brno 2000, s. 63–72.

HÁJKOVÁ, Dagmar, „Naše česká věc.“ Češi v Americe za první světové války, Praha 2011.

HAPÁK, Pavel a kol., Dejiny Slovenska IV. (od konca 19. stor. do roku 1918), Bratislava, 1986.

HAPÁK, Pavel, K založeniu Prvého uhorsko-slovenského v nemoci podporujúceho spolku v Yonkers N. Y. roku 1887, in: Slováci v zahraničí 4–5, edd. František Bielik, Claude Baláž, Martin 1979, s. 72–83.

HARBUĽOVÁ, Ľubica, Vnútropolitický vývoj Ruska očami slovenských legionárov, in: Československé legie v Rusku. Sborník příspěvků z kolokvia 9. 5. 2001 v Praze, ed. Václav Veber, Praha, 2003, s. 80–95.

HOLEC, Roman, Tragédia v Černovej a slovenská spoločnosť, Martin 1997.

HONZÍK, Miroslav, Legionáři, Praha 1990.

HUBENÁK, Ladislav, Češi a Slováci v Rusku v období prvej svetovej vojny, in: Slováci v zahraničí 12, edd. František Bielik, Claude Baláž, Martin 1987, s. 5–35.

HRONSKÝ, Marian, Boj o Slovensko a Trianon, Bratislava 1998.

HRONSKÝ, Marian, Čechoslovakizmus – za a proti, in: Pohľady na slovenskú politiku. Geopolitika – Slovenské národné rady – Čechoslovakizmus, ed. Miroslav Pekník, Bratislava 2000, s. 552–562.

HRONSKÝ, Marián, KRIVÁ, Anna, ČAPLOVIČ, Miloslav, Vojenské dejiny Slovenska IV. (1914–1939), Bratislava 1996.

HRONSKÝ, Marian, Pohyb východného frontu (august 1914 – máj 1915) a jeho dosah a ohlas na Slovensku, Vojenská história 1/1997, s. 23–32.

HRONSKÝ, Marián, Slovenská otázka v rokoch 1914–1918 a vznik Č-SR, in: Na ceste k štátnej samostatnosti, ed. Ján Bobák, Martin 2002.

146

slovenské vize.indd 146

Seznam pramenů a literatury

14/05/14 10:03

HRONSKÝ, Marián, Slovensko pri zrode Československa, Bratislava 1987.

HRONSKÝ, Marián, PEKNÍK, Miroslav, Martinská deklarácia. Cesta slovenskej politiky k vzniku Česko-Slovenska, Bratislava 2008.

IVANTYŠYNOVÁ, Tatiana,Metamorfózy martinského rusofilstva (Vladimír A. Francev a Jozef Škultéty), in: Z dějin visegrádského prostoru (Richardu Pražákovi k pětasedmdesátinám), edd. Vladimír Goněc, Radomír Vlček, Brno 2006, s. 109–122.

IVANTYŠYNOVÁ, Tatiana, Vladimír Krivoš a „slovanský“ Petrohrad koncem 19. století, Slovanské historické studie 32/2007, s. 225–236.

JELÍNEK, Petr, Zahraničně politické vztahy Československa a Polska, Opava 2009.

JIRÁSEK, Josef, Češi, Slováci a Rusko: studie vzájemných vztahů československo-ruských od r. 1867 do první světové války, Praha 1933.

JUNEK, Marek, Slovensko v plánoch českých politikov pred vznikom Československa, Historická revue 10/2008, s. 21–25.

JURČIŠINOVÁ, Naděžda, Českoslovanská jednota a Slováci, Prešov 2010.

LIPTÁK, Ľubomír, Slovensko ve 20. storočí, Bratislava 1998.

KAČÍREK, Luboš, Orol, lev či dvojkríž (Národno-štátné koncepcie Slovákov počas prvej svetovej vojny), Historická revue 10/2008, s. 10–14.

KIRSCHBAUM, Stanislav J., History of Slovakia, New York 1995.

KORYTOVÁ-MAGSTADT, Štěpánka, Kde domov můj? Češi a Slováci v USA a jejich vazba k mateřské zemi, 1880–1920, Praha 2010.

KOŠTIAL, Rudolf, Slovenskí evanjelíci v zahraničí, Martin 1992.

KUCÍK, Štefan, Podiel amerických Slovákov na autonomistickom hnutí na Slovensku (1918–1938), Martin 2011.

KOVÁČ, Dušan, Dějiny Slovenska, Praha 2007.

KOVÁČ, Dušan a kol., Slovensko v 20. storočí II. Prvá svetová vojna, Bratislava, 2008.

KRAJČOVIČ, Milan, Medzinárodnopolitické koncepcie riešenia slovenskej otázky 1914–1922, in: Slovensko na začiatku 20. storočia, edd. Milan Podrimavský, Dušan Kováč, Bratislava 1999, s. 291–315.

MAMATEY, Victo, Building Czechoslovakia in America, Washington 1976.

MÁTEJ, Jozef, Ján Kvačala (život a dielo), Bratislava 1962.

MEDVECKÝ, Karol A., Slovenský prevrat, Sväzok I., Bratislava 1930.

MEDVECKÝ, Karol A., Slovenský prevrat, Sväzok III., Bratislava 1931.

MINÁR, Imrich, Americkí Slováci a Slovensko (1880–1980), Bratislava 1994.

MRÁZ, Andrej, Ze slovensko-ruských kulturních tradicí, Slovanský přehled 10/1954, s. 330.

MURAŠEV, Gennadij, Tituly, činy, nagrady, Moskva 2006.

OPAT, Jaroslav, Filozof a politik T. G. Masaryk (1882–1893), Praha 1990.

ORLOF, Ewa, Orawa i Spisz w stosunkach polsko-słowacko czeskich w latach 1918–1920, in: Stosunki polsko-czesko-słowackie w latach 1918–1945, Rzeszów 1992, s. 79–96.

OTČENÁŠ, Michal, Slovenská historiografia v rokoch 1900–1918 o poľskej problematike, in: Od poznania do zrozumienia Polacy, Czesi, i Słowaci w XX wieku), ed. Ewa Orlof, Rzeszów 1999, s. 129–136.

slovenské vize.indd 147

147

14/05/14 10:03

PAPOUŠEK, Jaroslav, Carské Rusko a naše osvobození, Praha 1927.

PEKNÍK, Miroslav, K profilu slovensko-českých vzťahov před prvou svetovou vojnou, in: Slovensko na začiatku 20. storočia, edd. Milan Podrimavský, Dušan Kováč, Bratislava 1999, s. 87–99.

PEKNÍK, Miroslav, Názory na riešenie slovenskej otázky za prvej svetovej vojny a počiatky smerovania slovenskej politiky k vzniku Česko-Slovenska, in: Česko-slovenské vztahy, slovensko-české vzťahy, ed. Miloslava Melanová, Liberec 1998, s. 65–71.

PEKNÍK, Miroslav, Slovenská politika na začiatku prvej svetovej vojny, in: Slovensko na začiatku 20. storočia, edd. Dušan Kováč, Milan Podrimavský, Bratislava 1999, s. 316–333.

PICHLÍK, Karel, Bez legend, Praha 1991.

POLÁK, Pavel, Slovensko-Ruské vztahy za prvej svetovej vojny, in: Zborník Filozofickej fakulty univerzity Komenského (Historica), Bratislava 1968, s. 39–65.

POLIŠENSKÝ, Josef, Z histórie robotníckého hnutia amerických Slovákov, Slovanský přehled 8/1954, s. 253–255.

POLLÁK, Pavel, Slovensko-ruský spolok pamäti Ľ. Štúra, in: Slovanský přehled 5/1968, s. 392–394.

ROSZKOWSKI, Jerzy, Stanowisko „Świata Słowiańskiego“ wobec sytuacji Słowakóv i Polaków w królestwie węgierskim na początku XX w., in: Od poznania do zrozumienia (Polacy, Czesi, i Słowaci w XX wieku), ed. Ewa Orloff, Rzeszów, 1999, s. 9–19.

RYCHLÍK, Jan, Češi a Slováci ve 20. století (Česko-slovenské vztahy 1914–1945), Bratislava 1997.

SIDOR, Karol, Slováci v zahraničnom odboji, Bratislava 1928.

STEHLÍK, Michal, Češi a Slováci 1882–1914. Nezřetelnost společné cesty, Praha 1999.

SYCHRAVA, Lev, Československé revoluční hnutí na evropském západě, Praha 1923. ŠPETKO, Jozef, Slovenská politická emigracia v 20. storočí, Praha 1994.

TAKÁČ, Ladislav, K činnosti J. Országha a B. Pavlů v krajanskom hnutí v Rusku (1914–1917), Vojenská história 2/1999, s. 77–88.

VALENTA, Jaroslav, Jak došlo k rozdělení Oravy a Spíše, Dějiny a současnost 3/1991, s. 55–57.

VARINSKÝ, Vladimír, Vytváranie severnej hranice Slovenska na Orave a Spiši v r. 1918–1920, in: Slezský sborník 98, Opava 2000, s. 133–137.

VESELÝ, Štefan, Prvé slovenské spolky v Spojených štátoch amerických, in: Slováci v zahraničí 4–5, edd. František Bielik, Claude Baláž, Martin 1979, s. 9–57.

VESELÝ, Štefan, VESELÁ, Matilda, Úmrtnosť slovenských vysťahovalcov v Spojených štátoch v ob­ dobí pred prvou svetovou vojnou, in: Slováci v zahraničí 7, edd. František Bielik, Claude Baláž, Martin 1981, s. 166–175.

VÖRÖS, László, Premeny obrazu Slovákov v maďarskej hornouhorskej regionálnej tlači v období rokov 1914–1918, Historický časopis 3/2006, s. 419–448.

ZUBEREC, Vladimír, Milan Rastislav Štefánik, Praha, 1990.

148

slovenské vize.indd 148

Seznam pramenů a literatury

14/05/14 10:03

Summary

The Slovak political repesentatives both at home and abroad obviously left the Hungarian state – with a few exceptions – during World War I. The turn from Budapest towards other central or east European centres started first at the Slovak emigrants abroad where only an inconsiderable minority was for keeping the “Crown” of St Stephen and in the first half of the year 1918 also Slovak politicians from Hungary started promoting a constitutional union of Slovakia with the Czech Lands.

World War I itself played a decisive role. It results not only from the fact that till its break-out– as it was shown in 1st chapter – the relations between the Slovaks and other nations seldom went beyond the scope of cultural relations and practically never grew into political sphere, but also from the Slovaks’attitude to war reality.

While in the town of Martin they decided for delying tactics, relying mainly on liberating mission of the Czar Russia – also hope of the Russian Slovaks, and they refused any commitment of the SNS towards the Hungarian state, the decision of their compatriots was determined by their diammetrically different situation. Break-out of the war surprised them at the moment when they had composed one of the most important documents in their history – Memorandum about Injustice and Slovak Demands. And the debates which were led with the connection of the war break-out, concerning its possible completion and forms of its publishing, not only clearly showed how the beginning of the war actions widened American Slovaks horizons concerning the determination of Slovakia, but they led to significant refinement of Slovak positions.

This considerably self-confident position of American Slovaks understandably came out of their previous successful fight with the Hungarian government or actually with its propagandist attempts to present Hungaria in the USA as a liberal-democratic state of Anglo-Saxon type, as well as their quantity which

slovenské vize.indd 149

149

14/05/14 10:03

enabled them to lead independent cultural and community life irrespective of any other compatriot community including the Czech one.

Generally we can say that the conceptions of the Slovak future, crystallized among the Slovaks living abroad, were to a high measure determined both by the number of their colonies and by the environs in which these colonies were located. After all, though during the whole war conflict the Czecho – Slovak conception of the next development of the Slovak question belonged to those attracting the most attention and which were mostly developed among the Slovaks, it is necessary to say that both the main compatriot communities (USA, Russia) were working their own way to its acceptance.

Just the reactions of Slovak compatriots on the declaration of the war obviously prove that the self-confidence of the Slovak community and the measure of its resistance towards possible attempts of the Czechs to build the future state as a unitary one was to a high measure dependent on the size of a thousand-hundred compatriot community and on factual absence of its previous interconnection with the Czech community.Equalization of the power of both nations in the USA consequently made the representatives of the Czechs and Slovaks take a compromising solution. On the contrary, in: Russia, where the Slovaks were in a considerable minority, the will of the Czech representation made its way much easier.

During the war, inside the both decisive Slovak compatriot minorities there was an evident division on the axis of Czechoslovak versus Slovak conception.

However, this division, though formally the same, separated the compatriot communities in the USA and in Russia according to quite different proportions.

The above mentioned number weakness of compatriot colonies in Russia and their strong interconnection with Czech compatriot communities led to the fact that most Slovaks stuck closely to the Czecho-Slovak programme while (Russian)Slovak conceptions were defended by a small but influential minority which had already become part of the Czar Russia which was seen as the only guarantee of successful development of the Slovaks. The Czecho-Slovak conception was meanwhile taken by liberal circles, and the Russian-Slovak connection was avowed by more conservative Slovaks who were either weaned on home Martin politics or rather adopted their life attitudes from the high circles of the Czar Russia.

The above-mentioned conceptions interfered during the whole first half of the war and although the Russian Revolution of 1917 meant a definite victory of the Czecho-Slovak idea, the defeated conception, especially for the development within Russia, wasn’t left without any significance either. It evidently 150

slovenské vize.indd 150

Summary

14/05/14 10:03

influenced the Czechs in Russia during the war when they had to to accept the programmes counting on continuously growing measure of autonomy of Slovakia. Beginning with the original idea of a very curtailed self-rule of Slovakia, in: spite of vague promises of Koníček – Horský, up to the declaration of “total autonomy” in the document “Náš cíl!” (Our aim). This movement, as it was shown on the forthcoming pages, was caused by a considerable role of the Czechs’and so-called Slovak Czechoslovaks’s attempts to steal the thunder of the Slovak-Russian Society of Ĺudovít Štúr’s memory which was trying to embrace all those who recognized Slovaks as an independent nation.

In America, on the contrary, most compatriots represented by the Slovak League, took up strongly self-confident national poses and considered the Czecho-Slovak conception of future development just as one of several options – minority role was played by loud Czechoslovak wing gathered around Milan Getting.The local ideological development of the Czecho-Slovak conception which didn’t go the way of continual strenghtening of Slovak autonomy, but rather went on a curve corresponded to this idea. Firstly, the necessity of Slovak autonomy was accented in Memorandum no matter which formation it might have been part of; in 1945 in Cleveland Agreement there appeared radical dualistic conception of the future state which was, however, understood by the Czech representatives differently from the Slovak ones, for the term of federation itself was obviously connected to local, cultural and educational self-government which in no case could weaken the unity of the planned state in any way.Finally the Slovaks in the Pitsburgh Agreement returned to the beginning and confirmed that now they again care above all about the autonomy – but this time ambiguously within a Czecho-Slovak state. It is possible to say that the Pittsburgh Agreement came out of the spirit of the Memorandum and it became its particular application approved at the moment when American Slovaks were sure that the Czecho-Slovak combination is optional for the future of their nation.

The fact arising from the above-mentioned is that if we ignore some Slovak catholics and the pro-Polish resentiments which just as a desire of Slovak-American socialists for the federation of nations not only reached a substantional response, there remained only two basic conceptions which had a chance to win among the Slovak emigrants and could alternate the Slovak-Hungarian connection: Slovak-Czech and Slovak-Russian. The second one not only depended on traditional Martin’s rusophilism but it also had significant support of important state government places of the Czar Empire. It wasn’t implemented due to the negative attitude of Gustav Kořínek (a representative of American Slovaks) and Milan Rastislav Štefánik (a major representative of Czecho-Slovak

slovenské vize.indd 151

151

14/05/14 10:03

resistance) to Spolek paměti Štúra (Society of Štúr’s Memory); neverheless the decisive role was played by the fall of the reactional czar regime after which the pro-Russian line of the Slovak resistence lost the main source of influence and it rapidly became insignificant.

The defeat of Russia in World War I also to a high measure influenced Slovak politics in Hungary. Just in the time when Russia falls in confusion of bolshevik revolution and the civil war, it begins leaving its traditional romantizing czarophile orientation, and starts inclining to the Czech-Slovak conception which fully made its way also among the representatives of the Martin Centre during the first half of 1918: Quite a remarkable fact is that although the catholics in the USA belonged to those who feared the Czech hegemonism most, one of the main supporters of the Czecho-Slovak direction was the leader of Slovak catholics – Andrej Hlinka.

This apparent contraversion might be explained by the fact that while at the beginning of the war the American catholics were not quite convinced that the Slovaks would have an identific position in a common state with the Czechs as they could “enjoy” in Hungary, Hlinka who was definitely strongly influenced by the events from Černová, decided to untie Slovakia from the Hungarian State as soon as possible and only later care about the guarantees provided by the Czechs in a new state.

Therefore later, when it proved that the letter of the law won’t be fulfilled, some Slovak catholics formed a strongly autonomist wing which in many fields became oriented to Poland and this way it was returning to one of those less successful conceptions which had been discussed by the Slovak compatriots during the World War.

152

slovenské vize.indd 152

Summary

14/05/14 10:03

Обобщение

Очевидно, что не считая редких исключений, словацкие политические деятели как в Отечестве, так и за границей, уезжали из венгерского государства еще во время Первой мировой войны. Этот поворот от Будапешта в направлении к другим центрам центральной и восточной Европы произошел сначала за границей в эмигрантской среде, среди которой идеи о сохранении Земель короны Святого Иштвана придерживалось только подавляющее меньшинство. В течение первой половины 1918 года идею соединения Словакии, на основе государственного права с чешскими землями, начали продвигать также словацкие политики в Венгрии. Ключевая роль, как таковая, здесь досталась Первой мировой войне. Это следует из, отношений словаков с соседствующими народами, которые до начала войны очень редко перерастали рамки культурного обмена и почти никогда не переходили в политическую плоскость. Также надо учитывать то как словаки восприняли реальность созданную войной. Если в Мартине приняли тактику выжидания и, скорее всего, полагались в своем освобождении на Российскую империю, также как и надеялись на это словаки в России, и считавшие неприемлемой любую вовлеченность Словацкой народной партии в дела венгерского государства. Решения словаков в Америке исходили из их совсем других условий обитания диаспоры. Разразившееся война их застала как раз во время подготовки одного из самых значимых документов словацкой истории – Меморанда о кривдах и пожиадавках словенских (Memorandum o krivdách a požiadavkách slovenských). Начавшаяся в связи с разразившееся войной дискуссия, о возможности дополнения документа и способа его обнародования ясно показала, как начало военных действий способствовало расширению горизонтов словацкой американской диаспоры и способствовало уточнению их позиции, вплоть до появления возможности самоопределения Словакии.

slovenské vize.indd 153

153

14/05/14 10:03

Эта самоуверенная позиция словаков в Америке несомненно основывалась на успешном противостоянии с венгерским правительством, точнее с его попытками изобразить Венгрию в качестве либерально­ ‑демократического государства англосаксонского уклада. Также эта самоуверенность исходила из большой численности словацкой диаспоры, позволяющей организовать самостоятельную культурную и общинную жизнь независимо от каких-либо других диаспор соотечественников, включая диаспору чешскую. Также обобщая, можно сказать, что концепции будущего Словакии, которые оформились в среде словацкой эмиграции были в своей основе обусловлены как численностью самих диаспор, так и обстановкой в местах их нахождения. Несмотря на то, что во время всей Первой мировой войны чехо­‑словацкая концепция развития словацкого вопроса была наиболее освещаемой и над этой концепцией словаки работали больше всего, считаем нужным уточнить, что обе главные диаспоры (США, Российская империя) подошли к выработке и принятию этой концепции разными способами. Исходя из реакции словацких соотечественников в Америке в начале войны очевидно, что самоуверенность словацкого общества и степень его сопротивления попыткам чехов создать новое государство в качестве унитарного, базировалось, в некоторой мере, на самой численности стотысячной американской диаспоры и фактического отсутствия крепких связей с диаспорой чешской. Из­‑за того, что влияние диаспор на территории США было почти одинаковым, представители чехов и словаков были вынуждены искать компромиссное решение. в Российской империи, напротив, словаки представляли отчетливое меньшинство и, потому, представители чехов смогли продвигать свою концепцию без больших усилий. Внутри обеих самых значимых диаспор словаков, с развитием войны появилось разделение на сторонников чехословацкой концепции contra концепции словацкой. Конечно, это разделение сторонников на две группы в сумме было сходным, но их соотношение в США и Российской империи весьма отличалось. Раннее упомянутая, количественная слабость словацкой диаспоры в России и ее союз с чешской диаспорой привел к тому, что большинство Словаков в максимальной мере примкнуло к чехо­‑словацкой концепции. в то время как, (русско)словацкую концепцию отстаивало малое, но влиятельное меньшинство, уже сроднившееся с Российской империей и видевшее ее в качестве единственной гарантии успешного развития словаков. Чехо­‑словацкой концепции придерживались прежде всего в либеральной среде, русско­‑словацкий союз отстаивали прежде всего 154

slovenské vize.indd 154

Обобщение

14/05/14 10:03

словацкие консерваторы, выросшие на отечественной мартинской политике, или перенявшие мировоззрение элит Российской империи. Эти две концепции влияли друг на друга в первую половину мировой войны. И несмотря на то, что но после русской революции 1917 года, окончательно победила чехо­‑словацкая идея, влияние словацкой концепции в России не было полностью потеряно. Одним из проявлений этого влияния был факт, что чехи в России должны были во время войны принимать во внимание политические программы, которые все сильнее учитывали автономию Словакии. Начиная с первых чешских идей сильно урезанного самоуправления Словакии, продолжая неопределенными обещаниями Коничка-Горскего и заканчивая идеей «полной автономии» в документе «Наша цель». На этот процесс, как было сказано выше, повлияло стремление чехов и словацких «чехословакистов» переиграть Словацко­ ‑русское общество памяти Штура, которое пыталось объединить всех тех, кто рассматривал Словаков в качестве самостоятельного народа. В Америке, напротив, большинство словацких соотечественников, представляемых Словацкой лигой, придерживалось сильной и уверенной национальной позиции и воспринимало чехо­‑словацкую концепцию будущего развития в качестве одного из нескольких возможных вариантов развития – фракция ревнителей «чехословакизма» под началом Милана Гетига являлась меньшинством. Соответственно, идеи чешско­‑словацкой концепции не развивалась в форме постепенного линеарного наращивания силы словацкой автономии, а более походили своей формой на кривую. Сначала в Меморанде акцентировалась необходимость автономии Словакии – не смотря на то, частью какого государства она станет. в 1915 году Кливлендское соглашение собой подразумевало радикальную дуалистическую концепцию будущего совместного государства (но чешские представители уже тогда воспринимали концепцию по другому, чем словаки, потому, что само понятие федерации они связывали скорее всего с локальным языковым, культурным и образовательным самоуправлением, которое, ни в коем случае, не должно было ослаблять единство создаваемого государства). в конце концов, в Питсбургском соглашении словаки вернулись к изначальной идее и подтвердили, что для них главной остается автономия, но на этот раз, однозначно и только в рамках чехо­ ‑словацкого государства. Исходя из этого можно сказать, что Питсбургское соглашение полностью основывалось на духе Меморанда и было его конкретным воплощением на тот момент, когда американские словаки были уверенны, что чехо­‑словацкая концепция является для будущего их народа наилучшим вариантом.

slovenské vize.indd 155

155

14/05/14 10:03

Исхода из этого, если не принимать во внимание некоторых словацких католиков с их полонофильскими настроениями, который как и желание словацко­‑американских социалистов создать федерацию народов не нашло надлежащего отклика, можем считать дееспособными только две основные концепции, которые были привлекательны для словацкой эмиграции и являлись альтернативой словацко­‑венгерского союза – концепция словацко­‑чешская и словацко­‑русская. Причем, вторая основывалась не только на традиционном мартинском русофильстве, но также пользовалась сильной поддержкой административного ресурса Российской империи. Неосуществление этой концепции исходило из отрицательной позиции Густава Кошика (представителя американских Словаков) и Милана Растислава Штефаника (главного представителя чехо­‑словацкого сопротивления) в отношении Словацко­‑русского общества памяти Штура, но главную роль сыграло падение реакционного царского режима, после которого прорусская линия словацкого сопротивления потеряла главный источник своего влияния и быстро превратилась в маргинальное явление. Поражение России в Первой мировой войне, в значительной мере повлияло и на словацкую политику в Венгрии. Во время смут большевистской революции и гражданской войны в России, традиционная романтичная цярефильская ориентация постепенно переходит в чехо­ ‑словацкую концепцию, которая в мартинском центре начала преобладать в первой половине 1918 года. Интересным является тот факт, что хотя из словаков, именно словацкие католики в США опасались чешского гегемонизма больше всего, в Словакии последователем чешско­‑словацких устремлений был лидер словацких католиков – священник Андрей Глинка. Это мнимое противоречие можно объяснить тем, что американские католики с самого начала войны не были полностью убежденны в том, что словаки в совместном государстве с чехами получат полноправный статус, и не тот вариант, который они «получили» в Венгрии. Ход мыслей Глинки, на который несомненно повлияла трагедия в Чернове, заключался в том, что Словакию сначала надо, как можно скорее, отделить от венгерского государства, а уже потом, решать вопрос гарантий, которые будут предоставлены чехами в новом государстве. Потому, позже, когда выяснилось, что дух Питсбургского соглашения не выполняется, словацкие католики создали сильную фракцию автономистов, которая, во многом, переориентировалась к Польше, таким образом, они возвратились к одной из менее удачных концепций развития, обсуждаемой словацкими соотечественниками еще во время войны.

156

slovenské vize.indd 156

Обобщение

14/05/14 10:03

Jmenný rejstřík

Alexandr II., 64 Apponyi, Albert, 44–45 Bartoš, J., 62 Bednarski, Jan, 27 Běljajev, I. S., 108 Belohlávek, Karol, 52 Beneš, Edvard, 81, 116, 137 Beneš, Vojta, 81 Bielek, Ivan, 52 Blaho, Pavol, 17, 40 Brusilov, Alexej Alexejevič, 61, 99–100, 107, 120 Budilovič, Anton Semjonovič, 29 Cemovič, Marek P., 111 Clam­‑Martinic, Heinrich, 134 Čapek, Tomáš, 71, 73 Čermák, B., 62 Červinka, Jaroslav, 92, 118 Čulen, Konštantín, 11 Daxner, Ivan, 13, 40, 50, 52, 55–56, 73–75, 77–80, 84, 86, 91, 111 Daxner, Štefan Marko, 40 Daxner, Vladimír, 109 *

Denis, Ernest, 104, 115, 129 Dérer, Ivan, 28, 67, 133, 135 Duhaj, Vladimír, 84 Dula, Matúš, 57, 67–68, 135–138 Dürich, Josef, 89, 111–113, 118 Ference, Gregory, 12, 101 Ferenčik, J. A., 79 Francev, Vladimir Andrejevič, 29 František Ferdinand d’Este, 65 František Josef I., 58, 65 Furdek, Štefan, 35–39, 42, 51 Gessay, Ignác, 23, 39, 43, 53–56, 73 Getting, Milan, 11, 13, 23–24, 49–50, 53–56, 59, 71–75, 78, 94, 96, 98, 103, 105, 108, 112, 121–122, 141 Gorkij, Maxim, 30 Gosiorovský, Miloš, 12 Gregor­‑Tajovský, Jozef, 21, 91 Hajtinger, 43 Havlíček Borovský, Karel, 18 Hlinka, Andrej, 17–19, 39, 135, 137–138, 142 Hodža, Milan, 17, 65, 67, 133, 136, 138 Hrabě, A., 45, 87 Hronský, Marián, 136

Jmenný rejstřík obsahuje pouze jmenné položky z vlastního textu knihy, nikoliv poznámek pod čarou a dalšího aparátu.

slovenské vize.indd 157

157

14/05/14 10:03

Hurban Vajanský, Svetozár, 16–17, 20, 28–30, 78, 113, 117, 123 Hurban, Vladimír, 29, 30, 91–92, 117, 123, 126 Hus, Jan, 108 Hušek, Jozef, 70, 95, 97

Krutošík, 46 Kucík, Štefan, 12, 97 Kukučín, Martin, 30 Kulakovskij, Platon Andrejevič, 29 Kvačala, Ján Rodomil, 47, 108–115, 117, 121, 124, 128

Chaplin, Charles, 93 Churic, Ignátz, 95

Laučík, Milan, 72 Léger, Louis, 82, 125 Lenin, Vladimir Iljič, 132 Liněvová, Jevgenija Eduardovna, 30 Ludvík Jagellonský, 41

Ilja Muromec, 107 Janček, Ján, 91, 93–94, 121 Jankola, Matúš, 70, 103, 126 Jászi, Oszkár, 51 Jesenský, Ján, 67, 91 Juriga, Ferdinand, 66, 134–135 Kačka, Jozef, 100, 125 Kálal, Karel, 17 Karel I., 93, 107, 118 Károlyi, Mihály, 48–51, 129 Kazinczy, 123 Kennan, George, 125 Kerenskij, Alexandr Fjodorovič, 122 Klabík, František, 24 Klecanda, Jiří, 62–63 Kolísek, Alois, 18, 135 Kollár, Ján, 15, 24 Kołodziejczyk, Edward, 25–26 Komenský, Jan Amos, 108 Koneczny, Feliks Karol, 24 Koníček­‑Horský, Svatopluk, 62–63, 87, 102, 104–105, 110, 140 Kosciuszko, Tadeusz, 42 Kossalko, Jozef, 37, 43 Kossuth, Lájos, 42 Košík, Gustáv, 43, 80–83, 88–93, 107, 112–118, 120–121, 141 Krajčovič, Milan, 12 Kramář. Karel, 28 Krčméry, Jozef V., 38 Krivoš, Vladimír, 46–47, 61 Križan, Arnošt, 72, 102 Krotoski, Kazimierz, 26 158

slovenské vize.indd 158

Mackensen, August von, 106 Machay, Ferdinand, 27 Maklakov, Nikolaj Aleksejevič, 61 Makovický, Dušan, 16, 46, 60 Makovický, Vladimír, 109, 111, 121 Mamatey, Albert, 40, 50, 52–55, 69, 72–75, 77, 79–80, 84, 94, 97–98, 105, 111, 126 Marek, Ján, 119 Marko Kralevič, 107 Markovič, Ivan, 11, 91, 117 Markovič, Rudolf, 67 Maršall­‑Petrovský, Gustáv, 74 Martinček, Štefan, 24, 40 Masaryk, Tomáš Garrigue, 13, 16–17, 22–23, 28, 77, 80–82, 89, 93–94, 96–98, 110, 112, 114–116, 122, 125, 129, 135 Matlocha, Ján, 94 Messerschmidt, Jozef, 100 Meščerskij, 110 Miklovič, Milan, 80 Mikuláš II., 61, 104 Miljukov, Pavel Nikolajevič, 122 Moyš, Ladislav, 101 Mudroň, Pavol, 28 Országh Hviezdoslav, Pavol, 30, 138 Országh, Ignác, 46 Országh, Ján, 30, 46, 60–61, 63–64, 86–88, 91, 110, 117, 119 Országh, Jozef, 46 Osuský, Štefan, 79, 81–82, 89–90, 93, 105, 112 Jmenný rejstřík

14/05/14 10:03

Palacký, František, 46 Palko, Peter, 107 Pankuch, Ján, 11, 98 Párvy, Alexander, 18 Paulíny, 46 Pauliny, G., 109 Pavlů, Bohdan, 86, 149 Pekník, Miroslav, 12 Pogodin, Alexandr Lvovič, 87 Pokrovskij, Nikolaj Nikolajevič, 116 Priklonskij, M., 112–113 Pucher­‑Čiernovský, František, 35 Pulitzer, Joseph, 41 Raffay, Alexander, 42 Romanov, Nikolaj Nikolajevič, 101–102 Roosevelt, Theodor, 45 Rovnianek, Peter Víťazoslav, 34–36, 38–39, 41, 43 Ruszkij, Nikolaj Vladimirovič, 61 Sabler, Vladmir, 64 Savjolov, Leonid Michajlovič, 109–110, 120 Sazonov, Sergej Dmitrijevič, 61–63 Seton­‑Watson, Robert, 106 Schamberg, Max, 41–42 Schiffel, Jozef F., 53, 55 Schwarz­‑Markovič, Edo, 34, 36 Sidor, Karol, 11 Simor, János, 41 Slovenský, Janko, 34 Smetana, Bedřich, 96 Smólski, Grzegorz, 26 Sobolevskij, Alexej Ivanovič, 110, 113 Sršeň, Janko, 121 Stodola, Kornel, 65, 101, 133, 135, 138 Stürmer, Boris Vladimirovič, 109, 120–121 Sucký, Jozef, 93 sv. Cyril, 103

slovenské vize.indd 159

sv. Metoděj, 103 Sychrava, Lev, 115 Széll, Kalmán, 41 Šafárik, Pavol Jozef, 15 Škultéty, Jozef, 16, 29, 123 Šrobár, Vavro, 16, 18, 23, 100, 133, 136–138 Štefánek, Anton, 20, 133 Štefánik, Milan Rastislav, 77, 82–83, 88, 95, 114–115, 118, 120, 129, 141 Štěpán I. Svatý, 24, 41, 49, 53, 57, 66, 69, 134, 139 Štúr, Ľudovít, 42, 79, 85, 87–88, 107–111, 114, 117, 119–120, 124, 129, 141 Švehla, Antonín, 133 Tehlár, Emil, 74 Tholt­‑Veľkoštiavnický, Adalbert, 52, 128 Tisza, István, 48, 134 Tolstoj, Lev Nikolajevič, 16, 29, 47, 109 Tuček, L. V., 104 Tvrzický, Josef, 75, 77 Válek, Martin, 131 Vokolek V., 33 Vörös, László, 30 Voska, Emanuel, 75, 77 Votruba, František, 133 Washigton, George, 45 Wazeter, Leon, 125–126 Weisskirchner, Richard, 19 Wekerle, Sándor, 41 Wells, Herbert George, 125 Wilson, Woodrow, 135 Wolf, Július J., 34 Zawiliński, Roman, 25–26

159

14/05/14 10:03

Slovenské vize Velká válka, krajané a představy o budoucím státu (1914–1918) Tomáš Bandžuch Vydal Filip Tomáš – Akropolis (Severozápadní IV 16/433, 141 00 Praha 41, www.akropolis.info) v roce 2014 jako svoji 276. publikaci Redakce Pavla Doubková Překlad resumé: Dana Hošková (aj) a Denis J. Žernov (rj) Grafická úprava, obálka s využitím rakousko-uherské školní mapy (Stieler’s Schul-Atlas No. 19) a sazba písmem Skolar Studio Lacerta (www.sazba.cz) Tisk: tiskárna Nakladatelství Karolinum, Pacovská 350, 140 21 Praha 4 Vydání první, 160 stran, TS 2.

ISBN 978–80–7470–059–0 Doporučená cena včetně DPH 199 Kč

slovenské vize.indd 160

14/05/14 10:03